Když se chce, všechno jde!

Existují 2 druhy lidí, jedni jsou „vymlouvači“ a druzí „zabírači“, nic mezi tím prostě není. A je úplně jedno o jakou činnost se jedná.

Ono totiž platí vždy a všude, že když se chce, všechno jde. Tak to prostě je, vesmírné zákony platí pořád, a to i ve chvíli, kdy o nich nevíme nebo se je snažíme ignorovat, přelstít, obejít nebo nad nimi jinak vyzrát.

Jednou z činností, ve které je hodně vidět, zda patříme mezi „vymlouvače“ nebo „zabírače“ je právě cvičení. Ve cvičení se totiž vždycky ukáže, jak to doopravdy je a jestli si člověk hledá jen výmluvy, proč třeba dneska nemůže přijít na cvičení. Výsledky ve cvičení prostě neošálíme, ty prostě máme nebo nemáme. Hotovo, tečka.

Na lekce cvičení SM systému na Žižkov ke mně chodí na individuální lekce jedna slečna, jmenuje se Zuzana.  Je mladá, je akční a je typický příklad „zabírače“.

Na hodiny s ní se velmi těším, protože ví, co chce, poctivě cvičí i doma a má výsledky, ačkoli se stále potýká s nějakými překážkami jako je zatuhlý krk, ramena, bederka nebo práce. Ale, i přes všechny ty překážky, jde dál a její přístup ke cvičení je „vždyť to nedělám pro Vás, ale pro SEBE“.

A pak tady máme „vymlouvače“.  Jsou to lidé, kteří navenek říkají, jak moc chtějí cvičit, jenže jako na potvoru jim do toho vždycky něco vleze. Někdy je to nemoc, někdy děti, jindy zase práce, kafe s kamarádkou nebo se jim prostě dneska nějak nechce a taky se nemohou přinutit cvičit sami.

Jenže, není to ve skutečnosti tak trochu jinak? Nejsme raději nemocní, abychom nemuseli přiznat, že jsme doma za celý týden necvičili?

Nevymlouváme se na děti nebo na práci, tak trochu proto, že nám hlava našeptala, že musíme stihnout ještě to a taky tohle a potom ještě tamto, protože co by na to řekli ostatní, kdybychom se prostě sebrali a šli cvičit.

Upřímně, ona si hlava vždycky nějaký logický argument najde, aby pohodlnost nebo „musím“ zvítězilo. Řeknu Vám jedno tajemství … když si NEUDĚLÁTE sami na sebe ČAS, tak Vám ho nikdo nikdy NEDÁ.

Výmluvy ve skutečnosti totiž znamenají, že cvičit vůbec NECHCEME, nemáme dostatečnou MOTIVACI a nedali jsme SEBE na první místo. A ještě ke všemu si to možná ani nechceme přiznat, protože bychom si připadali blbě. Hm …

Řešením tedy není začít se peskovat, že jsem lenoch, ale popřemýšlet, proč CVIČIT NECHCI. Najít skrytý důvod toho, proč si nenajdu ani hodinu týdně čas na skupinovou lekci a k tomu 20 minut denně na cvičení doma.

Ano, tak jednoduché to je. NIKDO TOTIŽ NEDĚLÁ NIC, CO NECHCE. Takže nějakou výhodu to necvičení má.

Za „proč cvičit nechci“ může být třeba:

Nemyslete si, taky někdy bojuju s leností a s tím, že se mi cvičit nechce. Ale vždycky si vzpomenu, jak mě příšerně bolela hlava, byla jsem celá zatuhlá, nevrlá a prášky na bolest jsem jedla jak lentilky. To mě zaručeně nakopne a bez dalšího přemýšlení se zvednu a jdu si zacvičit.

Ten nejtěžší cvik na světě, je totiž zvednout zadek a začít! 

Pokud potřebujte moji podporu, využijte možnost video kurzu cvičení SM systému pro začátečníky v pohodlí domova nebo se mnou pojeďte na jaře 2018 na relaxační víkend se cvičením, tam spolu můžete ta skrytá „proč“ rozklíčovat.