Všichni rozumově víme, že pohyb léčí, zvedá nám náladu, rozproudí energii a tělo i mysl ho potřebuje, zvlášť v dnešní době, kdy žijeme ve strnulé pozici „na židli“.
Jenže mezi „vědět a dělat“ je někdy propast hluboká jak Macocha a všechna „měl/a bych, musím, potřebuju“ dlouhodobě nefungují, protože člověk prostě nikdy nedělá nic, co nechce.
Takže, jak překonat lenost, která na nás dotírá při každém pomyšlení na cvičební podložku a podsouvá nám myšlenky typu:
Pokud si chcete dlouhodobě udržet motivaci, hlava potřebuje přesně vědět, proč danou činnost děláte. Buďte hned na začátku co nejvíce konkrétní. Pokud si totiž najdete „vlažné“ PROČ, bude i Vaše motivace „vlažná“ a pravděpodobně při první překážce spadne jak zralá hruška ze stromu.
Prvním krokem je příjemné místo na cvičení, nebyla Vám zima/horko, měli jste dostatek prostoru a nikdo Vás nerušil. Dalším důležitým bodem je oblečení, které Vás nebude nikde škrtit, plandat ani omezovat v pohybu.
Pokud jste začali chodit na cvičení, které je pro Vás potřebné, ale zatím Vás moc nebere, podívejte se na cvičení z jiného úhlu pohledu. To, jaký máme ke cvičení přístup, záleží jen na nás. Pokud budete cvičení vnímat jako nutné zlo, nebude Vás bavit a ani Vám nepomůže, protože z donucení žádný dobrý pocit a výsledek nevznikne.
Zamyslete se a hledejte, v čem je pro Vás výhodné necvičit a mít bolesti, blokády a další problémy. Člověk totiž nikdy nedělá nic, co by nechtěl. Buďte k sobě upřímní a nebojte se ptát sami sebe, i když možná budete odpovědí překvapeni.
Třeba nemůžete cvičit, protože Vás bolí koleno. Není to třeba tak, že Vás bolí koleno, abyste nemuseli cvičit? Protože kdybyste cvičili, třeba byste si připadali jako trdla, báli se, že se Vám budou ostatní smát, protože to neumíte a vypadáte u toho jako nešika … a to nechcete, takže Vás radši začne bolet koleno, hm …
I ve cvičení je třeba mít systém a vědět, kdy, kde a co. Naplánujte si cvičení pevně do diáře a odcvičenou lekci si odškrtněte, za prvé budete mít přehled a za druhé budete mít dobrý pocit, když uvidíte černé na bílém, jak odcvičené lekce přibývají a kolik už jich máte za sebou.
Díky systému se naučíte vědomě plánovat čas pro sebe. Možná bude ze začátku Vašemu okolí vadit, že se jim nevěnujete, ale nenechte se odradit a nemějte výčitky, oni jen potřebují čas si zvyknout, že teď se věnujete sobě.
A nechtějte všechno urvat hned, obzvlášť, když jste před tím vůbec necvičili nebo jste měli velkou pauzu. Na začátku si naplánujte např. jednu skupinovou lekci ve studiu týdně nebo cvičte doma max. 10 minut 3 týdně, protože menší porce cvičení se Vám bude lépe zvládat a bude se Vám tím současně zvedat i sebevědomí, že zvládáte.
Čím víc totiž přepálíte začátek, tím dřív Vám začnou ubývat síly a nevydržíte cvičit dlouhodobě. Začněte tedy krůček po krůčku a pomalu si přidávejte.
Začněte svoje tělo vnímat, soustřeďte se na každý pohyb a veďte každý pohyb vědomě, pomalu a co nejpřesněji. Všímejte si, které svaly zapojujete, jak dýcháte, co cítíte a jak se cítíte.
Nechtějte mít pohyb co nejrychleji za sebou, okrádáte sami sebe o prožitek a o účinek cvičení. Díky přesnému a pomalému cvičení se dostanete do „tady a teď“, nebudete mít prostor myslet na práci nebo na další povinnosti a využijete daný čas na cvičení co nejefektivněji.
Jestliže o sobě víte, že máte problém vydolovat ze sebe velkou dávku sebemotivace, najděte si parťáka, který Vás podrží, nakopne, podpoří a pomůže Vám najít sílu pokračovat dál.
Potřebujete ale někoho, kdo má pohyb zabudovaný v těle a kdo se nenechá strhnout k tomu, že dneska místo na cvičení půjdete raději na kafe.
Nejhorší je, když dovolíte hlavě, aby začala přemýšlet, že se Vám dneska nějak cvičit nechce, protože jste unavení, je moc velká zima nebo naopak teplo a tak nějak dneska nejste ve své kůži.
Zastavte myšlenky hned na začátku a místo bádání prostě běžte cvičit. Cvičení je úplně stejný návyk jako čištění zubů. Taky každé ráno nebo večer přemýšlíte, jestli se Vám chce nebo o tom nepřemýšlíte a jdete to udělat?
Zásadní je NAJÍT SI ke cvičení POZITIVNÍ VZTAH a pečovat o něj. Potřebujete se na „setkání“ se cvičební podložkou těšit jako se těšíte třeba na rande nebo na kafe s kamarádkou.
Klíčem je PŘÍSTUP, který si volíme jen my sami. My rozhodujeme o tom, zda nás cvičení bude bavit nebo to bude otrava, do které se budeme muset nutit a nějak ji přetrpíme.
Dalším důležitým momentem je si uvědomit, že CVIČÍME PRO SEBE. Pokud totiž začneme cvičit pro sebe a ne proto, že nám to např. doporučil doktor, najednou se tlak, povinnost a „musím“ změní na „chci“ a to je úplně jiná energie, která místo LENOSTI přitahuje AKTIVITU.
LENOST tedy překonáme tak, že ji vůbec NEDÁME PROSTOR, nedovolíme ji k nám vstoupit a NEBUDEME tudíž proti ní BOJOVAT. Tlak totiž způsobuje protitlak a tam, kam směřujeme pozornost, tam to roste.
Mějte si prima a začnete si cvičení užívat!
Martina