Vysypáno, podtrženo, sečteno!

Rok 2015 skončil. Je za námi, je fuč, je minulostí. Než se za ním naposledy ohlédnu a definitivně mu zamávám, podívám se, co mi přinesl i odnesl, co jsem dokázala, kam jsem se posunula nebo přes co jsem se nedostala, případně co jsem ještě nezvládla.

Jak to máte s bilancováním Vy? Ohlížíte se na začátku následujícího roku, co jste za ten minulý rok zvládli a kde jste udělali chybu nebo vůbec nehodnotíte, neohlížíte se a jdete či letíte bez zastavení dál?

Hned na začátku musím poznamenat, že nejsem opravdu analytický typ. Nerada se hrabu v číslech, tabulkách, statistikách a analýza mi přijde děsně nudná a ještě ke všemu i dost otravná. Hm …

Upřímně, nikdy jsem ale vlastně žádnou pořádnou inventuru uplynulého roku ještě neudělala, takže letos to bude premiéra. No, to jsem teda fakt zvědavá, jestli to klapne a jestli mě to bude i bavit. Když teď o tom přemýšlím, tak jsem možná nebilancovala ze strachu, že uvidím černé na bílém, co jsem za ten rok nezvládla. Ale že uvidím i to, co jsem zvládla, na to jsem nějak zapomněla.

Prásk ho! Teď mi došlo, že když jsem nikdy nebilancovala, tak jsem si ani pořádně nemohla uvědomit, co všechno jsem zvládla, dokázala, překonala. Výsledkem bylo, že jsem pak svoje úspěchy brala jako samozřejmost a vůbec jsem se za ně nechválila. Pokud jsem si neuvědomila ani chyby a přešlapy, tak jsem se z nich vlastně nemohla ani poučit. Aha, hm … něco na tom bilancování asi fakt bude.

Ke konci roku 2014 jsem si tedy začala lámat hlavu, jak to udělat, aby mě ta roční inventura bavila a abych ji hlavně uskutečnila. Jelikož miluju kreativní tvoření, šla jsem na to tentokrát pěkně od lesa a vytvořila si sklenici „úspěchů/pádů do škarpy“. Vždy, když se mi něco podařilo nebo jsem něco naopak nezvládla, zapsala jsem si to heslovitě na lístek včetně data. Lístek jsem pak přeložila a hodila do sklenice označené rokem 2015. Sklenici jsem během roku několikrát měnila za větší, protože přestala stačit množství lístečků.

Teď v prvním lednovém týdnu nového roku je ten správný čas sklenici vysypat a podívat se pravdě do očí. Tak jo, nádech, výdech, jdu na to! Na fotce vidíte vzorek, jak mohou ty Vaše lístečky třeba vypadat. Kreativitě se samozřejmě meze nekladou, takže mohou být třeba zmuchlané do koule nebo přeložené do čtverečku.

Rok 2015 byl pro mě každopádně rokem výzev, překonávání sama sebe, vylézání z bezpečné a pohodlné klece, ale taky únavy a vyčerpání.

Začalo to hned během ledna, když jsem poslechla svůj vnitřní hlas a přihlásila se do online kurzu Podnikání z pláže. Přišlo mi to naprosto šílené a vůbec jsem netušila, kam mě ten kurz může posunout, ale měla jsem neodbytné nutkání do toho kurzu vstoupit, takže jsem přihlášku odeslala. Moje dojmy z kurzu si můžete přečíst tady.

Když se na to dívám teď zpětně, tak jsem se v podstatě od února pořádně nevyspala a nezastavila. Občas jsem propadala beznaději, potila krev a usínala k ránu, ačkoli jsem musela vstávat ráno poměrně brzo do práce. Šla jsem na dřeň a občas si sáhla až na dno svých sil, ale pocit, když jsem vyslala do světa své nové webové stránky s prvními články, za tu námahu stál.

Sezení u počítače do brzkých ranních hodin jsem pak kompenzovala hlavně kulturou a mým milovaným cvičením. Hodně jsem v té době odpovídala na dotazy, co že to ten SM systém, který cvičím, vlastně je a jak se cvičí. A pak mě jednoho krásného dne napadlo, že všechny ty odpovědi pro Vás můžu shrnout a zabalit do elektronické knížky v podobě pdf souboru, abyste už základní informace nemuseli nikde složitě lovit.

K tomu všemu jsem ještě „jela“ v programech Akademie celostního zdraví Milušky a Ivana Matoušových a účastnila se webinářů v jejich programech. Vůbec jsem tenkrát neměla tušení, jak se mi později hodí umět mluvit a tvářit se na kameru.  Pokud tedy potkáte nějakou příležitost, chyťte ji hned za pačesy, protože nikdy nevíte, kdy se Vám taková zkušenost bude hodit.

Mně se tato webinářová zkušenost třeba velmi hodila v létě, když jsem se rozhodla pro Vás natočit online kurz cvičení SM systému pro začátečníky formou videí. Skoro všechna videa jsem díky této zkušenosti dala na první dobrou. Přetáčeli jsme myslím jen dvě videa, a to ještě proto, že nám v prvním případě do studia vletěla obrovská moucha a v druhém případě jsem se tak soustředila až jsem úplně zapomněla, co jsem chtěla říct.

Možná Vás zajímá, co stálo za tím, že jsem se rozhodla natočit právě online cvičení. Nečekejte vůbec nic vznešeného, bylo to totiž úplně obyčejné naštvání, že v létě nemáme my nadšenci do cvičení skoro žádnou šanci si jít na fyzickou lekci zacvičit 🙂 Nejvtipnější na tom celé je, že podle sebe cvičím doma i já sama. Největší výhodou online cvičení totiž je, že nemusíte vystrčit nos z domova a videa máte k dispozici kdykoli chcete a potřebujete.

Další úžasnou výzvou a zkušeností pro mě byla účast na Carpe Diem v rámci Akademie celostního zdraví. První výzvou bylo vystoupit před skupinou asi 50 lidí se svým osobním příběhem a druhou výzvou byl přechod přes střepy. Obě výzvy byly o překonání strachu a vystoupení z komfortní zóny. Bylo to zkrátka výživné 🙂

Rok běžel dál pořádným tryskem a já potkávala na své cestě také zklamání i pády a dělala chyby. Učila jsem se poznávat a překonávat svoje hranice, vyrovnávat se zklamáním, když jsem se třeba i přes obrovské úsilí neumístila v první desítce v plážové výzvě. Moje ego to docela těžko překousávalo, ale takový už je život. Prohry i pády k němu zkrátka patří. Učila jsem se tak vyhrabávat ze škarpy, oprašovat kolena a i přes nezdar pokračovat dál. 

Dalším pro mě důležitým mezníkem bylo, když jsem si přinesla domů krabičku s mými prvními vizitkami. Pro někoho možná samozřejmost, ale pro mě další krůček na cestě.

Začátek září pro mě přichystal další krásnou výzvu. Dostala jsem totiž možnost vést nové lekce cvičení v centru Prahy na Andělu. Dříve jsem se lekcí účastnila jako cvičenka a nyní je s láskou vedu. Pokud máte chuť se k nám přidat, těším se na Vás každý čtvrtek od 18 hodin v Sokolovně na Andělu.

V říjnu se přihlásil pravý podzim v plné parádě a s ním i moje únava. Celý rok jsem jela na maximum, a tak bylo na čase opět si stanovit hranice a říct si dost, takhle to dál nejde. Moje tělo mi dalo tou dobou jasně najevo, že nejen prací je člověk živ a že pokud chci hodně pracovat, musím i hodně odpočívat. Začala jsem tedy dohánět spánkový deficit, chodila do přírody, za kulturou, trávila hodně času sama se sebou a tvořila.

Vánoce a závěr roku byl pro mě hodně o ztišení, čistění a třídění myšlenek, ale i ukončování. Cítila jsem, že je to pro mě významné přelomové období a že se nesmím bát přiznat si, že některé moje postoje, vztahy nebo činnosti jsou již nefunkční.

Bylo to náročné období, ale velmi mě zároveň posunulo. Začala jsem některé postoje, vztahy, situace vnímat úplně jinýma očima. Naučila jsem se za ten rok zvládat svého spratka, který občas dost trucoval a držel se křečovitě něčeho, což už měl dávno s láskou opustit.

Uff, tak nakonec ta inventura roku 2015 byla super zábava plná AHA momentů. Zase jsem si na vlastní kůži ověřila, že si člověk kolem sebe staví klec opravdu jen sám svými představami a svým strachem.

A jedno moje oblíbené motto na konec:

„Strach je jen výzva tu danou věc, které se bojíš, prostě udělat. Pokud uděláš krok a ten strach překonáš, najdeš za ním to, co bys jinak vůbec nepotkal.“