Když já bych moc chtěl/a, ale nestíhám …

Tuhle větu slýchávám poslední dobou poměrně často a přiznám se, že je to na můj vkus až moc často.  Čím víc ji slyším, tím víc mě to ale motivuje zacházet se svým časem jinak než většina a ještě si ten čas užívat, po svém, pro sebe, kvůli sobě …

Nestíhám, nemám čas, nemůžu …

… zaklínadlo, bič, alfa a omega dnešní moderní doby. V době, kdy nám práci ulehčují různé technologie, přístroje, nástroje a další vychytávky a měli bychom mít tedy času daleko víc, máme ho mnohem míň.

Proč? Co děláme špatně nebo jinak než dřív? Co je to za rovnici, za paradox? Jaký program a proč jsme si spustili v hlavě, že nám nedá oddechnout a že nás pořád žene ve zběsilém tempu za něčím, někam … ale KAM vlastně?  Kde je to naše „kam“? A kde jsou naše hranice? Kde jsem já a kde už jsou oni?

Času máme totiž všichni stejně, den má pro každého z nás připravených stejných 24 hodin … tak proč některým z nás těch 24 hodin stačí a ještě jsme šťastní a užíváme si života a někteří nestíháme vůbec  nic a potřebovali bychom, aby měl den minimálně 72 hodin?

Odpovědí náš mozek určitě vystřelí hned několik, ale uspokojí nás ty rozumové odpovědi?  Máme díky nim život šťastnější?  Jsme díky nim zdravější? Možná se na první pohled zdá, že jsme, ale pokud se opravdu zklidníme a začneme vnímat a poslouchat svůj vnitřní hlas, uvědomíme si, že srdce nám posílá úplně jiné odpovědi než rozum.

Nestíhám, nemám čas,  nezvládám  = nechci to vlastně dělat, není to pro mě důležitý, nejsem pro sebe důležitý

Možná se Vám zdá ta rovnice na první pohled nesmyslná a nepravdivá. Vždyť je třeba udělat to a ono a taky tohle a tamto a na všechno je tak málo času, jak to mám proboha všechno stihnout? A že nechci? Co to je za hloupost? Vždyť já chci, ale nemůžu, oni mi to nedovolí!

A co když tu rovnici dáme pod rentgen a podíváme se na ní společně znovu a skrz optiku srdce? Není tam pod tou silnou ztvrdlou vrstvou všech MUSÍŠ, NEMŮŽEŠ, MĚL/A  BYS, JE TŘEBA ,TO NEJDE ukrytá pravá příčina a podstata věci? Není tam někde úplně na dně zahrabaná pod všemi těmi výmluvami ega  „musíš, nemůžeš, měl/a bys, je třeba a to nejde“  naše SEBELÁSKA?

Výmluvy, výmluvy, výmluvy … 

Hodně ve svém okolí slyším výmluvy typu:   „Když já bych moc chtěl/a chodit cvičit, ale nemám na to vůbec čas nebo mi do toho vždycky něco vleze, prostě nestíhám.“

Dříve mě vůbec nenapadlo přemýšlet o tom, že sebeláska stojí i za tím, jestli se hýbeme a staráme se o svoje tělo.  A pak mi jednoho dne došlo v plné síle, že když se máme rádi, tak postavíme sami sebe na první místo a tudíž se staráme i o svoje tělo a dopřáváme si i cvičení.  Ano, čtete dobře, dopřáváme si cvičení. Dopřáváme si cvičení, protože je to pro nás důležité, protože my jsme pro sebe důležití.

A tím pádem se z hlouby srdce chceme ve svém těle cítit dobře a příjemně. A taky se chceme pohybovat s lehkostí a mít dostatek energie.  A mít pružné tělo a žít bez bolesti. Žádné až budu mít čas, až uklidím, až nakoupím, až dodělám práci, až se postarám o děti, až až až …

Život na nikoho nečeká …

… a my nežijeme „až“ ale „teď“ a  jediný, kdo nám to kazí, bojkotuje a nedovoluje, jsme my sami. Nejsou to ani termíny, ani práce, ani rodina, ani nutnost teplé večeře …  jsme to jen my sami a naše ego, které nás žene dál, výš a ještě k tomu všemu někdy přihodí  i rychleji.

A pokud je Vaše sebeláska zatím v plenkách a nedopřejete si skupinovou hodinu cvičení, připravuju pro Vás ebook „Uvolněná a rovná záda za 10 minut cvičení SM systému denně“, kde Vás naučím, jak protáhnout, uvolnit a posílit tělo díky SM systému přímo u vás doma.  Tak co, máte se opravdu rádi a jdete do toho?