Deštivý den zalitý sluncem a kokos v březnu

Je úplně obyčejný čtvrteční ráno, budík ukazuje 5:50 a prší … pomalu vystrčím jednu nohu z pod peřiny a když s ní zamávám, zamrká na mě dotekovka a v ten moment mi současně hlavou proběhne myšlenka „Já nikam nejedu, vždyť leje jak z konve!“

Chvíli se ještě přemlouvám, pak ale pošlu lenost do  patřičných mezí a rozhodnu se ten deštivý den strávit  příjemně a prožít zase NĚCO, něco neobyčejnýho

Ještě v pyžamu zapínám autopilota a jdu si zacvičit  svých ranních 5 cviků SM systému, aby mě nebolelo za  krkem. Cvičení mi jako vždycky zvedne náladu a rozproudí energii a pak už to jede jak po másle. Nasnídat, skočit do džín, ještě šálu, bundu a hlavně nezapomenout deštník, foťák a kokos 🙂

Jo jo, čtete dobře, kokos … největší hvězda dnešního dne, ale k němu se vrátím ještě později.

Hodiny ukazují  už skoro 7 hodin ráno a já nasadím svižné tempo, abych stihla autobus. Všechno stíhám na minutu přesně a říkám si, jak mi to všechno vychází a že budu u kadeřnice na čas a dáme v klidu kafe.

První zkouška ale přichází na dálnici, která je totálně ucpaná. Takže místo na čas, budu mít pěkných 50 minut zpoždění. Fain, takže co teď s tím?! Chvilku mám tendence spadnout do polohy naštvání, ale pak si vzpomenu, že si přece kvůli tomu nebudu kazit den, když na mě čeká ten kokos 🙂

Krize je zažehnána a ještě jsem stihla vyslat přání do vesmíru, aby se ta kolona konečně pohnula a přestala pohybovat rychlostí šneka. Do 5 minut se to rozjelo a já posílám vesmíru své upřímné „Díky“.

Do kadeřnictví vcházím o hodinu později než jsem původně plánovala, ale kamarádka mi hned ode dveří hlásí, že v pohodě, že času máme dost. Vlasy mi udělala parádně, takže odcházím s blaženým úsměvem, protože teď už vím, že tenhle den bude prostě báječný a že si ho umím „objednat“.

Po obědě se konečně dostávám k hvězdě celého dne, kokosu. Abyste rozuměli, tenhle kokos je totiž něco EXTRA. Včera přiletěl jako balíčkové překvapení od naší učitelky „podnikání z pláže“ Stáni Mrázkové. Ještě nikdy jsem čerstvý kokos neviděla, ani ho neměla v ruce, natož abych věděla, jak chutná.

Takže, teď už se jen do něj dostat …  po nastudování návodu z internetu jsme usoudili, že je to „lážo plážo“. Upřímně, jednu dobu jsem myslela, že ten drahý nůž budu reklamovat s tím, že mladé kokosy s ním otvírat fakt nejdou. Nakonec to zachránila hrubá síla a ve finále to rozsekl úplně obyčejný sekáček na maso za pár kaček … hurá, teď už jen brčka a nasát tu plážovou atmosféru. Jó, není nad to, v březnovém pošmourném dni nasávat vůni dálek a thajského slunce. Tu chuť vystihuje jen jedno slovo a to je luxusní … a pak taky ještě pár fotek v článku  🙂

Odpoledne je teprve na spadnutí a já už jsem zase na cestě směr domov. Když se blížím k domu, hlavou mi bleskne myšlenka, že by mi dneska už mohla přijít ta objednaná knížka. Pak uvidím nacpanou velkou obálku v malé poštovní schránce a je mi jasný, že dnešek je prostě super den. Jaké překvapení, když z obálky místo jedné knížky vyndavám dvě. Já už totiž úplně zapomněla, že ke knížce přijde ještě jedna a to pro radost někomu blízkému.

O chvíli později zapínám počítač, vařím si bylinkový čaj a k němu si dávám ještě druhou půlku kokosové dužiny.  „Tak kokos, ten já prostě můžu a tenhle styl práce se mi taky  mooooc zalíbil.“

Za chvíli mrknu na hodiny a zjistím, že už je čas, abych vyrazila na vlak a stihla lekci cvičení sama se sebou. Bolí mě dneska celý den hlava, takže se nedá nic dělat a zapiju 2 prášky na bolest a doufám, že mě cvičení pomůže přijít na jiný myšlenky.

Pohyb mi vždycky udělá dobře a i když venku pořád hodně prší, za chvíli se přistihnu, že se usmívám. Někdy mám pocit, že umím chodit mezi kapkama deště. A dneska to NĚKDY právě nastalo.

Večer ještě zapínám počítač, píšu článek na blog a když se vrátím zpátky do reality, zjistím, že je půl 3 ráno a já jsem plná energie a šťastná. Za chvíli už ale fakt zhasnu, zastrčím nohu pod peřinu a jsem vděčná, že jsem se ráno rozhodla prožít něco neobyčejného. Došlo mi, že těch malých radostí vlastně poslední dobou zažívám spoustu a že to je jen díky tomu, že jsem se otevřela světu a dala životu „zelenou“.

Svět je prostě báječný a kokos v březnu v deštivém dni to nejlepší, co jsem si mohla přát dneska prožít.

Díky vesmíre, na tvoji zásilkovou službu je 100% ní spolehnutí 🙂 ještě, že už si umím objednávat.